Detailní popis produktu

Model o délce 24 cm se vyznačuje věrnými barevnými schématy a písmem ve stylu třetí éry. Představuje tak stav po dokončení generální opravy v říjnu 1959 v opravárenské dílně „DSF“ Reichsbahn Görlitz, kterou vyrábí Německo-sovětská organizace přátelství. Obě dvojkolí jsou poháněna výkonným motorem a malá lokomotiva je také vybavena trakčními pneumatikami a zvukovým dekodérem mfx/DCC, který nabízí mnoho funkcí – v digitálním provozu lze samostatně přepínat – včetně rozsáhlých světelných a zvukových funkcí a kouřové jednotky. V analogovém provozu fungují výše uvedené funkce konvenčně.

Řada 99 5001, známější pod přezdívkou „malá tlustá“, poprvé spatřila světlo světa v roce 1925 v továrně na lokomotivy A. Borsiga v Berlíně-Tegelu pod továrním číslem 11870. Následně byla uvedena do provozu jako lokomotiva číslo 11 na železniční trati Spremberg Stadtbahn poblíž Chotěbuze. Když byla tato železnice v roce 1956 uzavřena, byla lokomotiva uvedena do provozu ředitelstvím Magdeburských říšských drah v depu Wernigerode-Westerntor, tj. na úzkorozchodných železnicích v pohoří Harz. Její provoz zahrnoval posunovací a podvozkový provoz mezi nákladištěm Wernigerode a čtvrtí Hasserode. Zde kromě továrny na čokoládu a papírnu sloužil i místní pivovar. Později byla lokomotiva převezena do depa Nordhausen-Nord, druhé konečné stanice Harzquerbahn, jako místní posunovací lokomotiva. Její provoz byl stejný jako ve Wernigerode, až na to, že průmyslové závody, které sloužila, se nacházely mezi Nordhausen-Nord a Niedersachswerfen. V roce 1967 byla lokomotiva vyřazena z provozu, ale nebyla sešrotována. Dodnes nelze říci o žádné velkolepé a vynikající životnosti lokomotivy. To se však dramaticky změnilo v roce 1974. LGB uvedla na trh tuto lokomotivu jako nový design pro atraktivní vstup do světa modelové železnice, v široké škále barevných variant, pro elektrický i bateriový provoz. Vedle známé „Stainz“ se lokomotiva, od té doby známá jako „ta malá tlustá“, rychle stala oblíbeným artiklem a byla vrcholem mnoha startovacích sad. Pro mnoho lidí tato lokomotiva, součástí startovací sady, znamenala začátek celoživotní vášně nebo fascinace tématem LGB. Proto to byl model LGB, který povýšil originál – vlastně jednoduchý výhybkový stroj, dalo by se ho nazvat i úzkorozchodnou BR 80 – na legendární úroveň. Když NDR začala s vyřazováním a následným sešrotováním lokomotiv, v západní Evropě již existovaly historické železnice, které neustále hledaly použitelný, ba i provozuschopný, vozový park. Různé úzkorozchodné lokomotivy v NDR se tak ocitly na prodejním seznamu „KoKo“. „KoKo“ je zkratka pro „Commercial Coordination“, agenturu pro nákup cizích měn v NDR, v jejímž čele stál Alexander Schalck-Golodkowski. V roce 1973 se našel francouzský kupec pro lokomotivu 99 5001, který ji chtěl provozovat na úzkorozchodné železnici v departementu Haute-Loire v regionu Auvergne-Rhône-Alpes. Podmínkou nákupu „KoKo“ bylo, aby lokomotiva byla generálně opravena v dílně Deutsche Reichsbahn v NDR. Lokomotiva byla opravena v depu Wernigerode-Westerntor pro svou emigraci do Francie a po zkušební jízdě v prosinci 1973 opustila pohoří Harz a vydala se jižně od Lyonu.Protože však zatížení malé lokomotivy na nápravu a v metru bylo pro francouzskou trať příliš vysoké, francouzské železniční úřady jí odmítly udělit provozní licenci. „la petit grosse“ (německy „malá tlustá“) tak stojí spolu s dalšími úzkorozchodnými vozidly v dobré společnosti, nepřístupná veřejnosti v hale v údolí Rhôny někde mezi Lyonem a Marseille, a dřímá v roce svých stých narozenin jako malá Šípková Růženka.